Kronika

Indini na Vtrnku 2011

30. 7. 2011 Patnáctý indiánský den v osadě Větrník (sobota)

    Den loučení a smutku nikdo z nám nikdy nemá rád, ale patří ke všem údálostem. Plno starostí a běhání, zda-li jsme si někde něco nezapomněli... Po několika hodinám tvrdé práce jsme měli všichni vše zbaleno a mohli jsme se vydat na naše cesty do domovů. Vydali jsme se opravdu hodně směry, ale někdy jsme měli i cestu ještě kousek cesty společné. Nezbylo nám než si slíbit, že se zde setkáme příští rok.

    Sbohem letošní osado, příští roku těš se!(šaman Vališpik)

Šaman Vališpik
29. 7. 2011 Čtrnáctý indiánský den v osadě Větrník (pátek)

    Dnešní den byli provedeni všichni mladí náčelnící a podnáčelníci zkouškou velkých bojovníků. Každý kdo prošel tratí musel přes kůži pomazanou bizoním tukem, následovanou podlezením pavučiny aniž by ji potrhal, kterou při spáteční cestě musel prolizt vrchem... avšak předtím byl ještě jeden z úkolů podplavat naplavené klády v rozvířené řece. Úplný konec završilo pomázání tajnými mastmy a posypáním kouzelným bílým prachem.

    K večeru byl přichystán mohutný oheň, na kterém se pracovalo několik dní a padlo na něm plno našich sil. Oheň představoval Tee-Pee, jenž nám připomínal kdo vlastně jsme a proč jsme se zde setkali v tak hojném počtu. Šamani pronesli děkovné řeči a doufali, že se zde za rok setkáme ve stejním, ne-li vetším počtu. Jakmile dořekli poslední větu duch ohně zažehnul Tee-Pee a plameny se vychyrlily do výše a osvítili krajinu kolem nás.

    Když jsme spálili všechno dřevo, které jsme měli připravné, nezbylo nám než-li se odebrat do našich Tee-Pee s hřejivým pocitem dobře strávených 14dní s našimi bratry a sestramy. (šaman Vališpik)

Šaman Vališpik
28. 7. 2011 Třináctý indiánský den v osadě Větrník (čtvrtek)

   Na dnešní den se všichni velice těšili, jelikož věděli co je čeká. Již od rána všichni bedlivě trénovali střelbu z luku, flusaček a dokonce z dábelských kovových tyčí, který chrlily dým. Staří indiáni a náčelníci na ně dohliželi, jakmile se usnesly, že všichni jsou dostatečně připraveni, ukončili nácvik a došlo k slavnostímu lovu BIZONŮ.

   Všichni se přesunuly na pláninu, kde se pásly nic netušící bizoni. Kmeny dostali dostatek zbraní na lov a byli vysláni. Jejich úděl byl porazit bizona, dříve než je dokázal zranit. Jakmile bizon padl na zem, musel ho kmen odtáhnout na stanoviště, kde o něj bylo řádně postaráno šamay a kmen mohl vyrazit opět na lov. Lov probíhal až do vyčerpání sil, avšak díky neskutečné odvaze bylo nashromážděno tolik masa, kolik bylo potřeba a ještě něco málo navíc. (šaman Vališpik)

Šaman Vališpik
27. 7. 2011 Dvanáctý indiánský den v osadě Větrník  (středa)

      Dnešní den byl velmi významný pro všechny kmeny! Jelikož došlo k slavnostním rytinám na skálu jednotlivých kmenů, včetně načelníka, šamanů a dalších našich bratrů a sester. Všichni indiáni pečlivě sledovali práci mistrů a neustále jim radili jak to mají vlastně dělat.... díky tomu se celá údalost protáhla až do odpoledního žvance.

      Po odpočinku po vydatné stravě se indiáni vydali na honbu za hady. Každý kmen našel plno hadů, ale jejich cíl byl mít jich co nejvíce a tak se kmeny nestyděli okrást sousední kmeny, kde zůstal pouze jeden indián, který hlídal svoje úlovky. Jakmile to však zjistil okradený kmen, oplatil to bratrům stejnou mincí. 

      Naštěstí to bylo pouze přátelské a tak se k večeru všichni indiáni sešli v dobrém a uctili ducha noci večení písní jako každý jiný den. (šaman Vališpik)

Šaman Vališpik
26. 7. 2011 Jedenáctý indiánský den v osadě Větrník (úterý)

   Před rozbřeskem duchové deště zkoušeli trpělivost a odhodlání indiánů jemným pláčem, který přestal, jen co indiáni opustili svá tee pee.

   Indiáni vykopali válečné sekery a hned po východu slunce nad koruny stromů si naložili předem připravený materiál, aby uskutečnili průzkum okolí.
   Kmen Bobři se spojil s Mustangy a Vlci se spojili s Orli a vyrazili směr severozápad. Rudý kmen podnáčelníků vyrazil severovýchodně od osady.

   V nově poznaném terénu se kmeny utábořily, založily ohně a započaly připravovat indiánské pochoutky, aby se všichni nasytili (Vlci a Orli – gulášovou polévku, plněné tvarohové knedlíky se švestkami a meruňkami; Mustangové a Bobři – kuřecí nudlovou polévku, kuřecí řízky s bramborem; Rudý kmen – kuřecí řízky na grilu s opékanými brambory).

   V průběhu dne v jednotlivých tábořištích probíhaly různé soutěže a odpoledne proběhl štafetový závod mezi všemi kmeny a nakonec proběhla i hra Hlučná pošta, kdy jeden člen kmenu předával vzkaz svému kmeni za křiku soupeřícího kmene.

   Do osady Větrník se kmeny vracely až se soumrakem. Mustangové a Bobři se vrátili až po západu slunce.(náčelník Valsuhob)

Náčelník Valsuhob
25. 7. 2011 Desátý indiánský den v osadě Větrník (pondělí)

   Sluneční ranní svit probudil indiány k životu a ihned po žvanci se vydali na průzkum okolí. Každý kmen šel jiným směrem a měli zjistit co nejvíce informací o dění kolem tábořiště. Trvalo to několik hodin než se všichni vrátili, ale výsledky byli uspokojivé! Všechny kmeny zjistili plno užitečných informací o bledých tváří a co na nás chystají.

   Jak to ale bývá, že bledé tváře za sebou nechávají odpadky.... po řádném odpočinku v Tee Pee se vydali jednotlivý indiáni do lesa po trase a hledali co zde zanechali. Kvůli přesnosti si trasu prošel každý a poslední šly šamani, kteří tyto věci odnesli pryč.

   Ve zbylém dnu se indiáni věnovali až do soumraku výrobě kmenových rohoží pro velkého náčelníka Valsuhoba, jenž brzy budou muset být připraveny.

Náčelník Valsuhob
24. 7. 2011 Devátý indiánský den v osadě Větrník (neděle)

   Dnes je na programu Indiánská Olympiáda. Je to soubor disciplín, jmenovitě: MEDVĚD, ÚTĚK TRPASLÍKA, LANOVÉ BLUDIŠTĚ, VRH HOLINOU, HOD BIZONEM, PODHMAT. Každý indián měl na každé disciplíně tři pokusy, aby si první pokusy mohl opravit. A teď jak úkoly vypadaly. MEDVĚD: jde o to obejmout strom a co nejdéle se udržet. ÚTĚK TRPASLÍKA: chytneme se za kotníky a běžíme na vzdálenost 20m. LANOVÉ BLUDIŠTĚ: mezi stromy je omotané lano a se zavázanýma očima se prochází. VRH HOLINOU: holinkou se vrhalo ve způsobu vrhu koulí. HOD BIZONEM: smotaný spacák se háže ke kůlu, aniž by se ho dotkl, čím menší vzdálenost od kůlu tím lepší výsledek. PODHMAT: ohnutí se směrem ke špičkám a co nejvíce pod ně. Olympiáda se konala celé dopoledne a ještě kousek po poledním klidu. Zapojili se nejen indiáni, ale i náčelníci a členové kmenové rady.

   Jak se dohrálo, nastoupili náčelníci, podnáčelníci a někteří z kmenové rady k souboji v lakrosu. Pro indiány to byla ukázka, jak se tento sport hraje a vysvětlena pravidla. Po skončení souboje měli možnost si to vyzkoušet i indiáni, prozatím jen odhazování míčků – přihrávky.

   Po svačine byl vyhlášen turnaj v bangbintonu smíšených dvojic. Týmy si vymyslely názvy a losovaly, kdo proti komu nastoupí. Turnaj byl hodně vyrovnaný a výhry byly i o jeden bod. Tři první místa byla ohodnocena věcnými cenami a vítězové obdrželi od Velkého Vlka pohár.

   Večer nastal a nástup ve slavnostním je tu. S tím spojené i vyhlašování výsledků z olympiády. Doputovali k nám táboroví holuby. Děti si mezi sebou posílají různé vzkazy. Po nástupu indiáni šli na kino a členové kmenové rady šli chystat pro indiány noční hru TICHOU STEZKU ODVAHY.
   Stezku odvahy šli nejmladší po dvojicích, ale našli se i výjimky kteří šli sami. Starším byla stezka prodloužena. Do tábořiště dorazili všichni v pořádku.
   Velký Vlk si ale, připravil i noční hru pro náčelníky, podnáčelníky a členy kmenové rady. Hra to je zajímavá a pro některé i delší než si mysleli. Úkolem hry bylo, proplést se pohádkou a najít poklad. Nakonec ho našli všichni a vrátili se do tábořiště.
   Po nočních hrách se tábořištěm rozlehlo ticho a jemné oddechování v kožešinách očekával příchod nového dne.(šaman Kíldiš)

Náčelník Valsuhob
23. 7. 2011 Osmý indiánský den v osadě Větrník (sobota)

   Ráno, ráno, raníčko, vykouklo na nás sluníčko. Začátek Indiánského dne je prosluněný a osadníci tábořiště se probouzejí v rytmu bubnů.

   Po urputných deštích se v lese musela zkontrolovat všechna zvěř v párech. Tím započali Indiáni hledat samce a samičku od 10 různých druhů. Indiáni byli vysláni po jednom a po čase se potkávajíc v lese. Jakmile bylo sčítání zvěře dokončeno, vrátili se bojovníci do svých tee pee.

   V tábořišti na bojovníky čekalo dokončení ŠPULKOVÉ bitvy! Bitva se odehrávala ve stejném duchu jako v neděli. Jakmile bylo po bitvě, vrhli se Indiáni na nácvik kmenových tanců k slavnostnímu ohni.

   Sluce se chystá ke spánku a velký sněm indiánu se uskutečnil ve slavnostních úborech. Jako vždy začal velký sněm, Velký náčelník všech kmenů Valsuhob sdělil co se bude dít a kdy se mají všichni dostavit k slavnostnímu ohni. Následně nejzdatnější Indiáni dostali skalpy za svou bojovnost a vytrvalost či dobré srdce. Skalp dobrého srdce není běžný, jelikož se získá za ochotu a pomoc jinému Indiánovi, což se často neděje kvůli velké rivalitě.

   Vrcholily přípravy na slavnostní oheň. Ohňostrůjci měli vše připraveno a zbývalo již jen nechat plameny vzplát do nebes. Dlouho do noci se do kraje ozýval zpěv a rytmické nástroje Indiánů, kteří tančili postupně kmenové tance kolem plápolajícího ohně. (šaman Kildiš a šaman Vališpik)

Šaman Vališpik
22. 7. 2011 Sedmý indiánský den v osadě Větrník (pátek)

   Páteční ráno se indiáni probudili opět do deštivého počasí. Bylo předurčeno, že se dnešní aktivity budou konat v místech, kam se ani slzy duchů deště nedostanou.

   Kvůli nepříznivému počasí se všichni indiáni opět sešli u stroje bledých tváří a sledovali pohybující se obrázky. Když bylo připraveno velké Tee-Pee s rozdělaným hřejícím ohněm, přesunuli se indiánčata s velkým Vlkem za společnou zábavou. Velký Vlk si připravil plno soubojů mezi kmeny tak i jednotlivci, jako bylo typování čísel v bingu až po tažení hada mezi svým oblečením. Na závěr si jednotlivé kmeny připravily tichou scénku, ve které ostatní měli poznat co předvádějí. Na rozdíl od starých indiánů, kteří trávily den vyplňováním binga! Mezi společnou zábavu všech indiánů patřilo obstarání všech podpisů zúčastněných bojovníků.

   Kvůli pozdnímu večernímu žvanci, se večer promlouvalo s velkými duchy a vyprávěli se starodávné příběhy o mocných třech veverkách a jejich mocné síle!

   K večeru se s námi duchové deště smířili a přestali nad námi plakat.(šaman Kildiš a šaman Vališpik)

Náčelník Valsuhob
21. 7. 2011 Šestý indiánský den v osadě Větrník (čtvrtek)

   Dnešní den nám nebyli bohové naklonění a seslali na nás průtrž mračen. Žádnému z našich bratrů a sester se nechtělo z teplých kožešin, a proto se dlouho lenošilo. Po vydatném žvanci se v našem tábořišti objevili bledé tváře a ukazovali nám své dábělské stroje v podobě hýbajících se postav na bílé kůži. Byli zde až do konce odpoledního klidu, kdy museli do dalšího tábořiště, ale nechali nám zde jejich stroj, abychom ho mohli samy vyzkoušeti.

   Po umoudření bohů se mohli indiáni dále věnovat svým aktivitám jako bylo soupeření mezi sebou v moudrosti, kdo zná více slov od jednoho písmena a kdo je rychleji sepíše na kus hadru! Naše malé indiánčata trávili čas porovnáváním totemů, jenž se při převozu pomíchali a nikdo nevěděl kde se nacházejí, ale nakonec se povedlo dát stejné totemy k sobě. Druhým úkolem pro naše malé indiány bylo nalézt ztracené předměty ve velké kupě.

   Při probírání kupou byly nalezeny ostatky nápisu v podobě útržků kůže s písmeny, které již byly spatřeny v okolním lese. Indiáni společně počali hledat správné útržky, aby je spojily a zjistili, že cestou dalších dobrodružství je povede Velký náčelník. Toto hledání probíhalo až do prvního náznaku západu slunce.

   Nastal již večer, po urputném a únavném dnu, kdy stále pršelo či poprchávalo. Indiáni celý odpoledne těžce pracovali a tak se mohli koukat po setmění na stroj bledých tváří. S uspokojivým pocitem dobře odvedené práce, se ulehlo ke spánku.(šaman Vališpik)

Náčelník Valsuhob
20. 7. 2011 Pátý indiánský den v osadě Větrník (středa)

   Dnešní ráno bylo pro všechny indiány trochu jinačí, jelikož dopředu věděli, co je čeká a nemine, museli si už večer nachystat věci na celodenní výlet.
   Starší indiáni měli posunutý budíček, aby stihli kolejového oře vzdáleného 5 km od osady Větrník, kterým se přesunuli do Skalistých hor. Po budíčku byla hned snídaně, co se zdržovat s rozcvičkou, vždyť se rozhýbou chůzí. Indiáni byli vzorní a odchod s osady proběhl bez jakýchkoli komplikací dle časového itineráře. Zkušení náčelníci zvolili přesně správné tempo pochodu, železný oř zastižen v osadě Česká Skalice.
   Mladší indiáni měli naplánovanou zkrácenou trasu, tak mohli stávat jako každý jiný den, protože podle propočtů náčelníků zrovna 2 hodiny by mohly postačit k tomu, aby se obě skupiny setkaly ve Skalistých horách. Mladší indiáni k přesunu do Skalistých hor využili kouřícího stroje bledých tváří i ocelového kolejového oře. Mladší indiáni opustili osadu ještě s předstihem a tak i volnějším tempem dosáhli osady Miskolezy nebo spíš domu hodináře, kde nakoupili drobnosti na mls.

   Kouřící stroj měl zpoždění, nevyřčené obavy Velkého náčelníka se naplnili a další kouřící stroj na indiány nepočkal. Šaman Kíldiš však nelenil a v podivné blikající krabičce zjistil, že zrovna v tu chvíli by naším směr měl jet jiný kouřící stroj. Avšak v dohledu bylo několik kouřících stroj, tak náčelníci začali hledat ten správný, úspěšné byly náčelnice Klárka a Alča a indiáni mohli pokračovat d Skalistých hor.
   Po příjezdu do Skalistých hor dostali indiáni krátké volno, aby si mohli od bledých tváří nakoupit suvenýry a barevné poštovní obrázky.

   Prvním cílem byla zřícenina hradu Střmen, čekalo nás 300 schodů. Zdolat schody nebylo nic lehkého, jelikož převýšení bylo vysoké a na konci už to nebyly schody, ale spíš žebřík. Většinu výškového výstupu zdolali všichni indiáni. Překrásný rozhled z vrcholu si nevychutnali jen 3 mladší indiáni, kteří vzdali poslední nejstrmější úsek.
   Po sestupu, který byl rovněž náročný, jsme se vrátili na rozcestí, kde zdravotnice a několik podnáčelníků hlídalo batohy a camelback velkého náčelníka s 13 litry vody pro žíznivé indiány.
   Po trase označené žlutou turistickou značkou nás čekala Teplická ozvěna a Vlčí rokle. Ve vlčí rokly nás překvapila mnohá stoupání a klesání. Na některých místech chyběly schody, tak jsme si museli vypomáhat. Jedenkrát se dokonce stalo, že nás šaman vedoucí celou skupinu zavedl do slepé uličky. Nedivte se, cestou bylo ve skalách mnoho skulin, do kterých se nesmí. Že mi minul zrovna tu, která je průchozí a pokračuje v ní cesta, se stalo jen jednou.
   Úspěšně jsme se dostávali blíž a blíž cíli, když se ve vysílačce ozval známý hlas. Velký náčelník ihned ladil správný kanál a spojil se s náčelníky, kteří doprovázeli starší indiány. Když už bylo toto spojení navázáno bylo jasné, že starší indiáni jsou nedaleko naší skupiny. Kdo mohl tušit, že zkrácením trasy jsme je předběhli.

   V Adršpachu byla hodinová přestávka na posilnění, případně odpočinek indiánů. Někteří zvolili aktivní odpočinek na místní horolezecké stěně. Jeden z náčelníků a šaman Kíldiš se rozhodli vyzkoušet lanové centrum. S úspěchem zdolali nástrahy lanovky, houpaček, kladin a další atrakcí. Jejich počínání sledovali jásající indiáni.

   Cesta zpět do osady Větrník byla uskutečněna společně se staršími indiány železným kolejovým ořem. Z osady Česká Skalice se však museli indiáni dopravit pěšky. K našemu překvapení v České Skalici čekali tři ďábelské kouřící stroje, které naše zmožené nejmenší indiány postupně dopravili do tábořiště.
   Všichni byli rádi, že mohou sundat turistické mokasíny a mohou zalézt do spacáku a spát.

Náčelník Valsuhob
19. 7. 2011 Čtvrtý indiánský den v osadě Větrník (úterý)

   Dobré ráno sluníčko, pustíme ti písničku, na tu naši rozcvičku.
   I těm co se moc nechtělo, rychle vstávali. Důvod? Hra VÍČKA, kdy na různá místa tábořiště, byla rozházena víčka a indiáni je měli všechna posbírat. Kmen, který díky rychlosti svých indiánů, nasbíral nejvíce víček, vyhrál.

   Den dále plynul a na indiány čekala další hra! Jejich cílem bylo nalézt v okolním lese co nejvíce písmen, které bledé tváře při svém útěku vytrousily a následně z nich poskládat co nejvíce slov. Hra nebyla pro nikoho lehká, ale i přesto svůj úkol splnili všichni bez úhony na zdraví.

   Po poledním klidu, náčelníci a podnáčelníci vzývali dobré duchy. Samozřejmě, že po indiánsky, tancem. Indiánům, šamanům i velkému náčelníkovi dodal odvahu do nadcházejícího boje.
   Začala nám hra, kterou známe pod názvem Sudoměř. Dva kmeny indiánů uzavřeli mír a postavili se proti dalším dvěma kmenům. Vlci s Orly a Bobři s Mustangy. Indiánům byly na trička připevněny fáborky příslušné barvy. V lese jim bylo vyhrazeno bojové pole, kde si kmeny schovali své malé totemy. Hra započala a indiáni se rozběhli po bojovém poli, sbíraje soupeřům fáborky. Indiáni útočili a ztrát na životech přibývalo.

   Jelikož boj byl urputný a indiánům vzal mnoho sil, bylo vyhlášeno volno pro samostatné hry s kamarády. Hráli společně benbinton, čutali míčem, učili se chodit na chůdách a samozřejmě hráli karetní a deskové hry.
   Je čas nastoupit v indiánském na další hodnocení her. Rozdávali se skalpy za umístění, teepee za umístění kmenů. Dnes k nám doletěli i první poštovní holuby z krajů odkud indiáni dorazili. Na konci nástupu si vzal slovo náčelník kmenů Valsuhob s oznámením že zítra bude velký pochod do Skalistých hor (Adršpach a Teplické skály).(šaman Kildiš a náčelník Valsuhob)

Náčelník Valsuhob
18. 7. 2011 Třetí indiánský den v osadě Větrník (pondělí)

   Je třetí den v indiánském tábořišti a indiáni se probouzejí do deštivého rána. Indiánům se však nechtělo z teplých kožešin, tudíž nastoupil šaman Kíldiš a začal zpívat, hned všichni z pelechů.

   Po dobré snídani je vyhlášen ranní nástup, poprvé v táborových tričkách podle barvy kmene.
   První hra dnešního dne se nazývá SVATYNĚ. Každý kmen si v lese měl vytvořit svatyni (chýši). Podmínkou bylo, že se do svatyně musí vejít celý kmen. Indiáni jsou stavitelé nároční a precizní, tak stavba zabrala celé dopoledne Ti, co to stihli dříve, pokračovali ve výrobě kmenových totemů z předešlého dne.

   Po zaslouženém obědě a poledním klidu se náčelník Valsuhob, členka indiánské rady Míša a oba šamani za doprovodu kmenů, odebrali hodnotit stavitelské umění kmenů na jejich svatyních. Svatyně se kmenům náramně povedli, a proto nezbylo než všechny ohodnotit stejně.
   Přišel čas na první závod jednotlivců „OBRÁZKY“, indiáni po určené trase (pro začátek krátký okruh) hledali rozmístěné obrázky, zapamatovali si je a v cíli ze své paměti zapsali na pergamen.

   Večerní program zajišťovali náčelníci kmenů hrou s indiány na hřišti.
   Vyvěsila se vlajka nástupu v indiánském a vyhlášení výsledků her a soutěží. Každý kmen si na nástup donesl svůj totem, během nástupu obcházel velký náčelník kmeny a prohlížel si je. Ke konci nástupu, proběhla krátká porada s šamany a bylo rozhodnuto.
   Indiáni pokračovali v programu náčelníků kmenů.

   Je čas jít spát, tak se indiáni chytají za ruce v kruhu kolem táborové vlajky, aby zazpívali večerku. Po večerce však nezaznělo dobrou noc, ale nástup na noční hru.
   Noční hra dostala název PŠTROSÍ VEJCE. Po lese byly rozmístěny nafouknuté balónky, ve kterých se skrývala hádanka. Indiánské kmeny hledaly pomocí jedné baterky pštrosí vejce v lese, vejce bylo třeba narušit, aby dostali lísteček s hádankou. Kmen, který si myslel, že má dost hádanek, se vrátil do tábořiště a hádanky luštil. Po vyluštění nebo uplynutí času na luštění se indiáni odebrali do svých kožešin k nočnímu spánku.

   Dobrou noc indiánské tábořiště.(šaman Kildiš)

Náčelník Valsuhob
17. 7. 2011 Druhý indiánský den v osadě Větrník (neděle)
   Je neděle ráno a indiáni se valí ze svých pelechů do krásného prosluněného dne. Organizované rozhýbání ztuhlých těl neproběhlo s ohledem na posunutý budíček, v neděli se necvičí a hned je prováděna ranní hygiena pod dozorem náčelníků jednotlivých kmenů.

   Jako první kmenová hra byla pod názvem LOV.
   Indiáni mají za úkol v lese, ulovit 10 zvířat. Napsat si co ulovili a donést všechny ulovená zvířata do kmenové chýše a předat je Strážkyní tajemství. Po těžkém lovu byla pro indiány nachystána svačina.

   Po odpočinku si indiáni donesli své toaleťáky a po kmenech je skládali za sebe, předhánějíc se, kdo bude mít delší řadu. Následovala hra kdy s těchto toaleťáků měli postavit co největší komín. A další je had, kdy každý kmen rozmotal svůj jeden toaleťák a všichni se ho museli držet a ujít s hadem určenou trasu na čas aniž by ho kdekoliv roztrhli, samozřejmě, že všechny kmeny měli shodný, jinak by to nebylo fér. Po doběhnutí, případně dojití museli ještě toaleťák smotat a až potom se zastavila časomíra. A co se ještě dá dělat s toaleťákem „ ZAMOTEJ SI SVÉHO NÁČELÍKA A DOPRAV HO DO TEE-PEE. Indiáni měli omotat svého náčelníka kmene a co v nejlepším stavu ho dopravit do tee-pee.

   Mezi hrami se indiáni občerstvovali lahodným mokem.
   Po krátkém odpočinku, byl svolán hromadný útok na indiánskou varnu. Z varny se linula vůně pečených kuřat, ale indiáni mohli přistupovat po jednotlivcích, aby něco dostali. Na všechny se dostalo a někteří si byli i přidat. Indiáni neznaje rýži s podivnými pohledy odcházeli ke stolům.

   V poledním odpočinku si kmeny určovali svá jména podle zvířat. Kmen oranžoví si určil jméno MUSTANGOVÉ, modrý kmen BOBŘI, žlutý kmen ORLI a zelený kmen VLCI.
   Na indiánském tábořišti slunce svítilo, indiáni se chladili vodou. Někteří to vzali skluzem po vytvořené skluzavce z igelitu politým mýdlovou vodou. Jiní odvážlivci lovili ústy píšťalku z lavoru a následně na ni zapískali. Další se pustili do zdejšího potoka, stříkajíc na sebe a okolí vodu. Jelikož se sluce posunulo do času svačiny, byli indiáni odvoláni z vodních radovánek.

   Svačina proběhla a indiáni byli připraveni k další hře pod názvem ŠPULKY. Hra spočívala v tom, že dva kmeny tábořiště byly postaveny proti sobě a sbírali špulky rozházené na dvou polích. Na jedné straně byli vybráni dva indiáni (sběrač a obránce), na druhé straně jeden (chytač). Sběrač a obránce vyběhli společně a pokusili se sesbírat co nejvíce špulek. Po 5 vteřinách vyběhl chytač a měl za úkol zabránit zabránit v dalším sběru. Takhle se to opakovalo, dokud se všichni indiáni nevystřídali.

   Po dostatečném nasycení indiánských kmenů byl ohlášen slavnostní nástup v indiánském oblečení. Různorodost oblečení značila jednotného ducha indiánu celého světa v jednom místě.
   Po nástupu pokračoval program. Pro nejmenší byla přichystána čajovna, kde se četly indiánské pohádky. Pro větší indiány byla vyhlášena hra, kterou organizoval náčelník Velký Vlk.
   Všechny aktivity přerušila večerní očista a nedobrovolný odchod do příbytků ke spánku.(šaman Kildiš)

Náčelník Valsuhob
16. 7. 2011 První indiánský den v osadě Větrník (sobota)

   Jak jinak můžou začít Prázdniny v TEE PEE, než odjezd z kamenného moderního světa.
   Letos cesta indiánu začala na několika místech srazem, kdy se indiáni připojili ke svým náčelníkům a společně využili železných strojů bledých tváří, kterými se přepravili na Větrník.
   První a nejpočetnější skupina se sešla v Červené Vodě, kde nasedla do hranatého hlučného stroje na podivných černých kolech, kterému se podivně kouřilo z trubky na jeho zadní části.
   Druhá méně početná skupina se sešla v Brně. Tito indiáni v doprovodu velkého náčelníka využila červeného železného stoje, pohybujícího se na železných kolech po železných tyčí.
   Obě skupiny se sešly v Hradci Králové, kde přibrali ještě několik indiánů a společně v hranatém hlučném stroji dojeli na Větrník.

   Po obsazení stanů, byli indiáni rozděleni do čtyř kmenů. Náčelníci hned věděli, které indiány budou vést. Jen stále nebylo jasné, který podnáčelník a náčelník patří do páru. Hrou došlo k vyjasnění nastalé situace. Náčelníci a podnáčelníci po zavázání očí, obdrželi provázek, na němž byly zavěšeny přívěšky ve tvaru „C“. Pak se za naprostého ticha, za pomoci hmatu, hledali.
   Když už byli kmeny kompletní, nastala chvíle pro určení barev. Kmeny si barvu zvolili vlastně sami. V nedalekém lese byly umístěny barevné indicie (modrá, zelené, žlutá a oranžová). Kmeny společně vyrazili do lesa a hledali tyto indicie. Při nalezení indicie se mohli rozhodnou, zda-li zrovna tuto barvu chtějí. Pokud se rozhodnou, že ne, hledají dál.

   Co by byli Prázdniny v TEE PEE bez TEE PEE.
   Náčelníci a podnáčelníci započali stavbu TEE PEE, nebylo to jednoduché, jelikož nikdo z nich TEE PEE nestavěl. Hurá TEE PEE stojí.

   A už se nachýlil čas na večerní nástup, slavnostní vztyčení táborové vlajky a zahájení tábora slavnostním ohněm. Dlouho do noci zněly údolím písně.

Náčelník Valsuhob